Tesal jsem sochu Davida
holýma svýma rukama
najednou David povídá:
„co takhle ještě sutana?“
málem jsem spadl údivem
když ke mě socha mluvila
pak udeřil jsem kladivem
do skály, která ožila
a atlet slzy z mramoru
my začal koulet pod nohy
oči své zvrátil nahoru
a stal se částí oblohy
a stal se něčím nebeským
prost všeho co mu přebývá
a svědkem věcem nehezkým
já umlčel jsem Davida