Až zemřu

Anotace: jsem zvědav co budu říkat až ji budu číst až budu vnímat

Žalostnost mládí mého
vychladlého
napnuté struny marně zpívaj' světu
a slepé dřevo, řezba prvních časů,
kolébka, lůno v šedých zdech
je náhle sladké stem hnilobnatých květů...

Když zašlé slunce zpěv milionu hlasů
podivných hvězd se snaží ukrýt v dlaních,
mé mladé oči se těší na šírání,
kdy zpěvy dálek se slijí v jednohlasu
a moje lože se otočí kol světa...

Sladká je vůně borovicových suků,
v hořkosti vody, již piji z rukou tvých
se skrývá cosi, co plynoucích hvězd zvuku
dodává nádech i veršů pozemských...

Opustím kolébku, až zemřu, budu létat.