Anotace: ....jednou jsem to viděl třeba takhle...
Nepřehledný svět se plní šílenstvím,
zmatená myš požírá svůj šedej stín.
Poloplná láhev se mění v poloprázdnou,
nehorázné lži ve větru váznou.
Tvý srdce touží přiblížit se duze,
vyšplhat se do nebe, padat zpátky dlouze.
Porozprávět s mraky, svézt se mléčnou dráhou,
obejmout svou hvězdu, klesnout pod tou váhou.
Žijem v bludný mlze, brodíme se tmou,
občas někdo exploduje, nalezne víru svou.
Svět je velký bludiště, kroužíme podél stěn,
jak pokusný myši, co hledaj cestu ven.
Ztrácíme svý sny, procházíme změnou,
odhalujem duši, krásnou, ale temnou.
Nevíme co čekat od života cest,
kdo už v tom má jasno, tomu vzdávám čest!
No jo, mistrné slovo, jako vždy...
Tato báseň měla i svůj příběh, který jsem si dokonale představila. Krásné...
31.01.2009 16:22:00 | Veronikass