Neschopnost

Jed uchopil jazyk
a cloumal jím.
Bodeť,
když pomáhala žluč.

Zlost sžírá a vztek,
ten spaluje.
Jak sekera v hrdle
zlepšuje den.

Ale to ticho,
co bouři předcházelo,
ale to ticho,
co je vším vinno...

Když nikdo neslyšel,
že vzplanula zem.
Když nikdo neviděl,
že se vlastně přem'.

Do poslední chvíle,
za zuby držen hněv.
Pak připraven vyrazit
a sežehnout kraj.

Proč jsme tak neschopní,
dát vědět včas,
Co píchá, pálí a žere,
a co nás to vlastně sere,
pak už je jen popel a dým,
proč si lidi myslí,
že co chtějí vím!