Anotace: když... někdy TO, co táhlo... mohl být jen provázek
Sbírka: Nedotouhy
devět trpkých hrášků
a slunce jak míč
v moři život
v prášku
čas –
nůž ranhojič
tak krouží a víří
skrz chromový sad
jen princezna zakletá
nemůže se smát
splíny do křišťálů
vzteky do rtutí
hlasy z plných sálů
mlčet donutí
grimasy do nikam
zmizí z pamětí
a kašpárek na kolenou
hraje
pro děti
donucená rána
plané večery
to princezna znovu čeká
muže
z oceli
opona šla vzhůru
nelze odejít
kašpárkovi padla hlava
–
přetrhla se nit
jen tu zase bez dechu sedím...to je další skvost nápad obraz život v pár verších a MOUDROST...chlape bídná jak to děláááš :o)
02.02.2009 14:16:00 | Noc17
grimasy do nikam
zmizí z pamětí
a kašpárek na kolenou
hraje
pro děti
tohle mě tedy dostalo..nádehrný obrat opravdu...skvělé!!:-)
01.02.2009 21:06:00 | Lady Carmila
Suprová ;-)
Jak málo někdy stačí..ale i ty na pohled nicotné věci a uzoučké struny umí vydržet mnohem víc než si představíme :-)
01.02.2009 13:31:00 | Chancer
moc Vám děkuju
(a nic proti loutkám jako takovým, loutkový divadlo je nádherná záležitost - vidět ho z té strany tvůrců musí být k žasnutí, líbilo by se mi to)
01.02.2009 11:10:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Už jen název mi nalil plnou číši zvědavosti a báseň sama rozhodně očekávání naplnila!
01.02.2009 08:31:00 | Iva Borecká