Dějiny básnického spolku Jitrocel

Anotace: Byli jednou jedni básníci a ti hledali význam slova "klišé". A prožívali skutečně dramatické chvíle, sem tam o padla nějaká ta rána na bradu. Tak poslouchejte, jak si vedli

Na podiu je tma, ale v sále neklid. Všichni očekávají s napětím vystoupení nově zvoleného předsedy básnického spolku Jitrocel. Náhle se rozsvěcí světla na pódiu a opona se rozhrnuje
a .........

Předseda (v náručí drží kytaru a rukou si přidržuje mikrofon): Přátelé, konečně se setkáváme, abychom si tváří v tvář řekli, jak dál. K tomu vám zahraji píseň, kterou jsem složil zvlášť pro tuto příležitost.

(Předseda přejede struny a pak nasazuje hlas).

Jitrocel není jen zdravá bylinka,
co ji lze nalézt v trávě.
Skrytá zrakům, není tak malinká,
aby ji nevzaly hrábě.

Dádádádádádádá

Básník Tlučhuba k Básníkovi Sladký a laciný: To jsem teda zvědav, co se z toho vyklube.
Básník Sladký a Laciný: Když tak mi vrátí příspěvek, už teď vidím, že je to nějaké šmé.
Básník Tlučhuba: Hele, poslechni si druhou sloku.

Bylinka zelená, květ je však hnědý,
tak jako z podzimu hlína.
I naše básně, co čtou krásné děvy,
s vnady tak sladkými, že člověk zírá.

Dádádádádádádádád

Básník Tlučhuba: Jen aby ty příspěvky neprochlastal.
Básník Sladký a laciný: Účetnictví mu dělá Kamila, O to nemám obavy. Ta by nás nedala.
Básník Tlučhuba: Proč by nám nedala?
Básník Sladký a laciný: Říkám nás.
Básník Tlučhuba: Ten dělá takový kravál, že neslyším, co říkáš.
Básník Sladký a laciný: Kolik myslíš, že to má slok?
Básník Tlučhuba: Počítám, že na víc než tři se nezmůže.

Jitrocel, jitrocel, zelený jak louka,
básně chci o něm psát.
Na kolejích už vlak pro nás houká,
a náš sjezd se půjdeme podívat.

Dádádádádádádádádád

(V sále jen ticho, jen jeden básník Šedý splín žmoulá v ruce program a vstává).

Šedý splín: Předsedo, já to myslím docela dobře. Nechci nikoho urážet, jsem slušný člověk, studovaný a literatura byla vždycky mým koníčkem. Ale to, co jsi tu zpíval, je samé klišé.

(Všichni k němu otočí zraky a kroutí hlavami. Předseda si posune na ose brýle a přísně si změří svého kritika).

Předseda: Tato píseň vyhrála před pěti lety v soutěži Zvedněte kotvy.
Šedý splín: Tak to jo. Promiň, předsedo.

(Sál se roztleská a je slyšet i volání sláááva Jitroceli).

Básník Tlučhuba k básnířce Zvlhlá a toužící: Taková soutěž existuje?
Básnířka Zvlhlá a toužící: Když to říká předseda, tak existuje.
Básník Tlučhuba: Ale říkal, že to složil k datu založení našeho spolku.
Básnířka Zvlhlá a toužící (zasněně): Už tehdy měl takovou vizi.
Básník Tlučhuba: A já jsem myslel, že to bude slušný literární klub.
Básnířka Zvlhlá a toužící (naléhavě): Hlavně láska, láska, to je motto.
Básník Tlučhuba: Jo, to je asi tady hlavní motto.
Předseda: Na pódium nyní vítám našeho básníka, barda těžkého života literátů. Prosím potlesk pro Básníka Hněv davu:

(Předseda se roztleská a s úsměvem pomáhá do schodů staršímu muži, který konečně vyleze na pódium a jedním pohledem obejme posluchače. Položí si ruku na prsa a zahřmí).

Hřímá to ve mně, hřímá to v zemi,
to bědné zástupy do práce jdou.
Lásko, tak sladko a úzko je mi,
když k ránu mně hladíš pojednou ...

Básník Tlučhuba (tiše): Kristova noho!
Básnířka Zvlhlá a toužící (zvolá): Ano, je to tam!
Básník Tlučhuba: Co jako?
Básnířka Zvlhlá a toužící: No fantazie lásky.
Básník Tlučhuba: Počkejte madam, bude pokračování.

Vzhůru už zvedni záclony,
ať vidím to slunce plát.
Budem se milovat na zemi,
v nebi se sladce celovat.

Básník Tlučhuba k Básníku Sladký a laciný: Ten má teda těžký život.
Básník Sladký a laciný: A to teprve začne, hele Šedý splín opět vstává.
Šedý splín: Dovolil bych si podotknout, příteli, že v básni kulhá rytmus.

(Sálem se ozve šumot a nesouhlasné tiché hlasy šeptají – splíne – nevopruzuj).

Básník Šedý splín: Opakuji, že jsem slušný člověk. Nejsem žádný mladík, studoval jsem na Harvardu. Přeci sakra vím, jak má vypadat báseň.
Básník Zahrada sní: Splíne, my tady vyznáváme svobodné umění. Každý se může vyjádřit podle toho, jak to cítí a jistě my básníci potřebujeme svobodu a ne korzety z forem a pouček.
Básnířka Zvlhlá a toužíc (zvolá): Svléci se do naha a odhodit stud.

(Frenetický potlesk v sále a volání hurá, pryč se starými formami. Ať žije volný a střídavý verš).

Básník Tlučhuba (pokládá ruku na koleno Básnířce Zvlhlá a toužící): Chtěl bych po večerech poslouchat vaše básně z vašich rozkošných rtů.
Básnířka Zvlhlá a toužící: Vy divochu.

(Na podium přichází předseda a nese v ruce knihu. Zvedá ji nad hlavu).

Předseda: Jestlipak přátelé víte, jakou knihu držím v ruce.
Básník Kaplička: Bibli!
Předseda: Ne, i když objemem odpovídá a zaměřením také. Tak další? Zahrajeme si takovou pěknou hru. Kdo vyhraje, tak dostane odměnu. Tak prosím.
Básnířka Zvlhlá a toužící: Kámasutru v obrazech.
Předseda (laškovně): Ale, ale. Skoro uhodla, ale ne úplně. Tak další.
Básník Tlučhuba: Výbor světové poezie.
Předseda: Ne, ne, další. To je pěkná hra.
Básník Šedý splín: Nauku o verši.
Předseda: Ne, ne, vy lumpíci, vy to neuhodnete a já vám to teda prozradím. Je to komentovaný autorský zákon v posledním platném znění a .... Stanovy spolku básníků Jitrocel.

(Sálem se ozve potlesk a volání sláááva).

Předseda: Jsem šťasten, že vyšly tiskem a že se může každý do nich podívat. Jsou plně demokratická. Jsou naplněna všemi prostředky, abychom mohli svobodně tvořit.
Básník Tlučhuba: Kolik stojí?
Předseda: Tisíc dvěstě korun, neboť jsou vázány v kůži. A teď pozor, výtěžek z prodeje půjde do našeho fondu na podporu vydávání našich děl.
Básník Ocelová pravda: Ale chceme vidět účetnictví.
Předseda: Jistě, nebojte se. Všechno bude přísně vedeno. Náš spolek bude víc, než Lumírovci. My jsme víc, než staří Májovci.
Básník Tlučhuba k Básníku Ocelová pravda: Kdo byli ti pánové?
Básník Ocelová pravda: Asi nějaké spolky, nevím přesně, já jsem strojař.
Předseda: A na závěr vám zazpívám jednu ze svých písní, která vyhrála soutěž Zlatá udice. Slova napsal Básník Šedý splín.

(Sál se roztleská a Básnířka Zvlhlá a toužící sevře Básníkovi Tlučhubovi koleno)

Čím je mi láska krásných žen,
já básně bych psal po večerech jen.
Zbožňuji Horu, Sládka i Nerudu,
ve starých knihovnách rád si pobudu.

Tydlitydlitydlitá

Čím je mi lepých děv roztoužený klín,
když otevřu knihu, jen o básních sním.
Čím jsou vnady krásných vdaných žen,
já chci být básníkem dnes i jindy jen.

Tytytytyttydlitá

(Básník Šedý splín vstává a tleská do ohromeného sálu a volá: Tak jest. Sál se zdrženlivě roztleská a Básnířka Zvlhlá a toužící špulí opovržlivě rty )

Básník Tlučhuba: Splín je blázen.
Básník Ocelová pravda: Venku mu dám do držky.
Básník Kaplička: Ono se vystřábří.
Básnířka Zvlhlá a toužící: To jsou dneska chlapi.

(Světla zhasnou, předseda se vytrácí do tmy a někteří běží do zákulisí mu poblahopřát.
Básník Tlučhuba vezme Básníka Šedý splín za klopy a zatřese s ním. Šedý splín mu odstraní ruce a odplivne si před ním).

Konec první části