Dějiny básnického spolku Jitrocel

Anotace: Naši básníci milují romantické prostředí a proto se někdy scházejí v čajovně. Ale tehdy ta schůzka ... no ... však čtěte

Básník Tlučhuba vchází do čajovny a nadechuje sladkou vůni kouře s vodních dýmek, které statečně bafá několik lidí u kulatého stolku. Až si jeho oči zvyknou, rozezná, že u stolku sedí Básník Šedý splín a Básnířka Láska bez hranic a tiše spolu diskutují.

Básník Tlučhuba (jde kolem nich a žertovně zavolá ): A mám vás!
Básnířka Láska bez hranic : Ahoj, Tlučhubo. Sedni si neruš.
Básník Šedý splín (přísně): Ale tam vedle ke stolku, prosím.
Básník Tlučhuba (slušně) : Nebudu tedy rušit.

Sedne si k jinému stolku, objedná si čaj Mexické slunečné odpoledne a vytáhne s tašky knihu. Začne si v ní listovat. Po očku pozoruje Básníka Šedý splín, jak ho také po očku pozoruje, přitom se baví s Básnířkou Láska bez hranic a hladí ji po ruce. Do čajovny vchází Básník Zraněné srdce ve velkém klobouku a bolestně obhlíží místnost.Opovržlivě smýkne pohledem
po dvojici kolegů a v oku mu svitne jiskra, když spatří Básníka Tlučhubu.

Básník Tlučhuba k Básníku Zraněné srdce (zahloubán do knihy): Zdravím tě kolego.
Básník Zraněné srdce (s hlubokým povzdechem): Je tu volno?
Básník Tlučhuba: Ano. Přisedni.
Básník Zraněné srdce (k procházející servírce): Prosím, objednal bych si čaj Temná noc v zálivu a vodní dýmku s banánovou vůní.
Básník Tlučhuba: Lepší je Mexický soumrak, je tam víc kokosu.
Básník Zraněné srdce (bolestně): Víc nebo míň. To máš jedno. Vůči věčnosti to nic neznamená.
Básník Tlučhuba: Hele, Šedý splín se tam baví s Láskou bez hranic nějak důvěrně.
Básník Zraněné srdce (se zájmem): Taky to pozoruju. Prý budou spolu psát nějakou milostnou záležitost. To jsem zvědavej, v kterým bytě nebo hotýlku budou sbírat inspiraci.
Básník Tlučhuba (se zájmem): Fakt? Myslíš jako to ... Ale to snad ne, tak daleko že by až zašli?
Básník Zraněné srdce (povzdechne): To víš, a nebylo by to v našem spolku poprvé. Však vzpomínáš, jak Básník Ocelová pravda nemohl doma vysvětlit otisk rtěnky na krku a vykládal, že kolegovi v práci ulítla ruka s kulatým razítkem. Ještě dlouho potom nedal dohromady jediný verš. A mimochodem, co Kamila?
Básník Tlučhuba: No, představ si, že od toho autorského čtení našeho spolku jsem o ní neslyšel. Jo, jo asi někdo potřeboval zase inspiraci.
Básník Zraněné srdce (naklání se k němu): O tom autorském čtení mi ani nemluv.
Básník Tlučhuba: Vždyť jsi tam nebyl, tak co vykládáš. Já jsem z toho vyšel s podmínkou.
Básník Zraněné srdce: Ale škodu musel platit té hospodě celý spolek a tím i já. Ač jsem se tam nerval. A předseda s tím chce seknout.
Básník Tlučhuba (předvídavě s očima upřenýma na Šedého splína): A kdo bude teda po něm?
Básník Zraněné srdce: Budou volby. Prý zjara bude zase sjezd. Už lobovali pro Šedého splína, ale za toho ruku nezvednu.
Básník Tlučhuba: Určitě jsou v tom ženský. Líbí se jim. Mně připadá, že je praštěnej. A hlavně, nevydává a nevydává.
Básník Zraněné srdce: On se vydává jinak. Jeho básně prý prochází tělem i duší. To vykládala Kamila, když měla namále. Ta má zkušenosti. No, já jsem předal nakladateli svou sbírku "Jen houšť, lásko".
Básník Tlučhuba: Jo? To jsem ještě nečetl.

Básník Zraněné srdce vytahuje notes z tašky a zalistuje v něm. Básník Tlučhuba se po očku dívá po básnířce Láska bez hranic a ona mu pohled opětuje.

Básník Zraněné srdce : Tak třeba tuhle. (Vstane a položí si ruku na srdce, sladce vrhne pohledem a v druhé drží notes).
Až bude v temnotách zase svítat,
zhasnu svíce, zvednu zrak.
Po nebi vidím Fénixe lítat,
a nikde ani v dálce mrak.
A to je láska, co rovné ji není,
zklamala, nevadí, život jde dál.
Na louku, drahá, už nepůjdem nikdy,
však nevadí drahá, nač bych se bál.

Básník Šedý splín k básnířce Láska bez hranic (šeptem a přitom se zuřivě dívá na básníka Zraněné srdce): Jak povídám, samé klišé!
Básnířka Láska bez hranic (našpulí rty a směrem k Básníkovi Zraněné srdce posílá polibek, který Básník Zraněné srdce stejně opětuje): Proč? Mně se to líbí. Má to smysl.

Básník Zraněné srdce dál listuje a listuje a Tlučhuba se dívá výhružně na Básníka Šedý splín a ten mu pohled opětuje.

Básník Zraněné srdce (recituje):
Až vzjde jednou naše láska,.
hřbitovní vrata uzamknu.
Smrti ji vyrvu, je to kráska ....

Básník Tlučhuba ho tahá za rukáv a Básník Zraněné srdce přestává recitovat.

Básník Zraněné srdce: Co je?
Básník Tlučhuba: Bacha, Šedý splín.

Šedý splín stojí výhružně u stolku a má zaťatou pěst.

Básník Šedý splín k Básníkovi Zraněné srdce: Vypij si tu svou břečku a táhněte z čajovny. Voba.

Do čajovny mezitím vchází Básník Ocelová pravda a sedá si opodál. Pozoruje, jak se schyluje zase k rvačce. Přichází dívka s nápojovým lístkem, otevře ho a něco mu říká. Básník Ocelová pravda nespouští z členů spolku oči a obrací se k dívce.

Básník Ocelová pravda: Ty sračky si nechte pro tamty iluzionisty a mně přineste mi pořádné pivo, dámo. A ať je chlazený.

Dívka kývne a odkráčí a Básník Ocelová pravda nyní plně pozoruje dění mezi Šedým splínem a Tlučhubou.

Básník Tlučhuba k Básníku Šedý splín: My si můžeme být tam, kde se nám zlíbí. Táhni ty.
Básník Ocelová pravda: Jasně, splíne, ať si každý je, kde chce a ty vypadni skládat někam uhlí.
Básník Šedý splín k Básníku Tlučhubovi: Chceš zase do tlamy?
Básník Tlučhuba: Jako já? Ne, nechci a ty snad jo?
Básník Ocelová pravda: Jen mu dej. Nakopej mu půlky.
Básník Tlučhuba: Zkus to. A ty drž zobák, Ocelová pravdo, nebo to slízneš taky.

Ke stolu se blíží majitel čajovny. Dívá se temně na oba a oni se na chvíli zarazí.

Majitel čajovny: Já jsem Ahmed Azíz a to je moje podnika. Jestli vy chcete prát, tak ven.
Básník Tlučhuba: Hele, čmoude, nevopruzuj.
Básník Ocelová pravda: Jasně, hleď si svých břeček, ať ti nepřetečou na plotnu.
Majitel čajovny: What je šmoud? Já nevedela, co je šmoud, ale vedela cislo na polis.
Básník Tlučhuba: Jak sem řek, nevoprozuj, čmoude.
Básník Šedý splín (k majiteli): On na vás dělá rasistické narážky!
Básník Ocelová pravda: Tak to není pravda. To není rasistická narážka.
Básník Šedý splín k Básníku Ocelová pravda: Co kecáš? Je to narážka.
Básník Ocelová pravda: Je to jen nadávka. Nedělej z toho něco, co to není.
Básník Šedý splín k Básníku Ocelová pravda: Nesnáším technokraty.
Básník Ocelová pravda k Básníku Šedý splín (ironicky): A víš, vůbec, o čem mluvíš, ty kecko?
Básník Šedý splín: Hleď si svých pravítek a nemluv na mne.
Majitel čajovny ( k Básníkovi Tlučhubovi): Jo? Ty bílá huba? Tak to pockej. Budeš mít probléma.

Do čajovny přichází po schodech žena v požehnaném stavu. Až potom ji pozná Básník Tlučhuba.

Básník Tlučhuba (překvapeně na ni zírá): Kamilo!
Kamila (k majiteli): Drahý, nech je být, to jsou básníci a oni jsou takoví citliví a temperamentní. Že jo, Tlučhubko?
Básník Tlučhuba (dramaticky): Nenávidím Šedého splína.
Básník Šedý splín (výhružně): Jednou tě Tlučhubo zabiju.
Básník Ocelová pravda k Básníku Šedý splín: To bude dobře, alespoň tě zavřou a bude od tebe pokoj.

Básník Ocelová pravda se napije piva a odloží sklenici na pult. Vyhrnuje si rukávy.

Básník Šedý splín k Básníku Ocelová pravda: Uhni mi z placu. To není tvoje věc. Ty přijdeš na řadu potom. Šetři si na zubaře.

Básník Šedý splín napřáhne pěst a zasáhne Tlučhubu do brady. Ten se zapotácí a spadne na majitele čajovny. Majitel čajovny neudrží rovnováhu, spadne na pult a rozbije všechno nádobí. Naštěstí Básník Ocelová pravda včas odstranil z pultu své pivo.

Majitel čajovny (ke Kamile ze zoufalým a rozzuřeným pohledem): Kde se objeví šenská, tam je válka. Jdi mi z očí, ty čubko. Podívej se, jakou škodu jsi tu udelala. Já volat polis a nebude básnika, ani svatba, ani bejby.

Do čajovny vtrhne městská policie. Chvíli se rozhlíží a pak jeden z nich uvidí Básníka Tlučhubu.

Strážník (výhružně k Tlučhubovi a Šedému splínu): Zase vy? Legitimujte se. Oba.
Majitel čajovny: Oni tady udělat velká škoda, já zničen, rozveden a zoufalá, že mi nadávali do šmouda.
Strážník (dramaticky): To už je věcí státní policie. Na to my nejsme kompetentní.

Odevzdá občanky a oba odchází. Také básnici se pomalu vytrácejí.

Majitel čajovny: Co ja teď delat? Kamilo, co ja teď delat?
Kamila: Už básníci odcházejí, však sem už nepřijdou, neboj. Nikdo tě nebude můj cukroušku už zlobinkat.
Majitel čajovny: Jsi sladká.
Kamila: Ty jsi můj čajíček.

Oba se políbí a pak uklízejí nepořádek. V čajovně je zase klid. Lidé se vrací ke svým tichým hovorům, dýmkám a čajům. Básník Ocelová pravda si sedá, dopíjí své pivo a také pomalu odchází.

Básník Zraněné srdce k Básníku Tlučhubovi: Co myslel Šedý splín tím klišé?
Básník Tlučhuba (zamyšleně): To se asi dozvíme na sjezdu.

Konec třetí části