Každý v noci, děláme něco jiného

Když jsem v noci jen tak potichu po tmě seděla,
dívala se do stropu a věděla,
že ty fosforeskující hvězdičky jednou svítit přestanou,
a já se zase budu modlit,
aby se našel někdo,
kdo mi nový na strop přilepí,
a pak si lehne a uvidí, že i strop dokáže být barevný.
_______________________________________________________

Když jsem potichu po tmě seděla,
přála jsem si na chvíli mít křídla.
Vzlétnout daleko do nebe,
cítit, že nic nezebe.
A fosforeskující hvězdičky si sama na strop dát,
a na nikoho se nevázat.

//Proč já jen nejsem vyšší, abych dosáhla na strop?//