Hračky

....stará místnost u nás v domě.
Já znám jí vlastně nazpamět.
Je stále plná tajemství,
když byla ze mě malá holka,
já hrála si tu na štěstí.

Teď pokrytá je vrstvou prachu,
a zeď-má velké trhliny,
no,zkrátka,u nás na půdě,
je muzeum rodinný.

Tam nahoře ,na polici
je moje první školní taška,
v ní první lásky,dopisy
od spolužáka Vendy Blažka.

No,jen se na to podívejte,
i méďa plyšový tu sedí,
já nebyla jsem na něj hodná,
jen jedním okem na mě hledí.

A v jiném rohu,dětské kolo,
i s postranními kolečky,
a je tu i má panenka,
je nahá-nemá oblečky.

Já zasním se,však je tu zima,
a v duchu s tu hraju dál,
vidím i své první kresby,
a houpací kůň-opodál.

Tak něžně s nima povídám si,
a zas se vracím do dětství,
ač jsou již značně sešlé prachem,
dál budou moje tajemství.