Umírající dívenka

Umírající dívenka,
jen plakala a spala
a těšila se na věčnost.
Ta nepřicházela.

Těšila se, že bude konec,
že všechno jednou pomine.
Smrt přicházela -
však k ní ne!

Otevřela náruč smrti,
jen čekala a spala,
zemřela celá rodina
a ona plakala.

Nakonec i sousedi,
mor sahal na kliku města
a dívenka plakala,
tudy nevedla její cesta.

Vyhnali dívenku z města lidé.
Vyhnali ji do lesů.
Dívence bylo nejhůř jak jde.
Květiny na hrob jí zanesu.

A tak dívenka lunou zmámená,
umřela v matčiném objetí,
když na tvář jí v nebi kapaly,
matčiny slzy dojetí.

A tak byl konec všech konců,
smrtka kosou zamávala.
A teď supi koupou se v krvi,
kterou ta dívenka zanechala.