Vlkodlačí prokletí

Anotace: Smutek můj stvořil toto dílo... Děkuji svému anděli, že ukázal mi, co smutek může vytvořit.

Pojď, člověče, pojď do smečky naší,
neb v době téhle, duchové straší,
my ohlídáme bratra svého…
Tak pojď, člověče, pojď do smečky naší,
přec na hlavě rohy Ti nevyraší,
my nejsme zlo, nejsme ztělesnění utrpení,
ne, člověče, u nás špatně není.
Tak nerozmýšlej už a duši svou nám dej,
my nebudeme čekat celý den!

Ach, já nevím, bratře vlkodlačí…
Tvá slova svůdná jsou,
snad i útěchu poskytnou,
leč nevím, bratře vlkodlačí…
Vždyť vy lákáte na prokletí.
Co slíbit si mám od duše tvé?

Moc přemýšlíš, hloupý člověče!
Tvá mysl nečistá je,
vždyť podívej, tělo tvé již ochabuje,
nepoznals svobodu vlkodlačí,
nepoznals lov půlnoční,
nepoznals krásy našeho prokletí,
tak přec nebuď hloupý…
Pojď, člověče, do smečky naší,
neb duchové v téhle době straší,
však my ohlídáme bratra svého…

Ach, stále nevím, bratře vlkodlačí,
i když tvé prokletí zdá se darem značným,
co slunce a den pro tebe jest?
Co nebe modré, vody průzračné,
však tyto krásy jsou vám zapovězené…
Pověz, příteli můj vlkodlačí,
to jsou ti duchové, o kterých pravíš?

Trpělivost mi dochází, člověče!
Tak jest! Tak jest, přec kdo stál by o slunce na nebi,
když pálí a štípe, kouše a rýpe!
Řekni, člověče hloupý, kdy naposled hladilo Tě to slunce tvé?
Pověz, ty kmene skoupý, co na nebi vidíš, že je to tak veselé?
Slunce do kůže zahryzává se ostrými zuby,
a co pak z té tvé chlouby?
Tak nebuď hloupý, člověče, přidej se k nám,
neb zhyň, neboť tuhle noc jsi promrhal,
své bratry zatratil a stíny noci urazil!

Ach, bratře vlkodlačí,
co prozradil jsi mi, to stačí!
Rozsápej tělo mé, o víc neprosím,
neb noc jsem zradil, chvilky tvé okusil…
Nepřesvědčil jsi mě, vlkodlačí bratře,
že skýtáš něco dobrého…

Krev a touha, běda Ti, běda!
Vlkodlačí šmouha, blíží se střemhlav.
Šance tvá poslední, hloupý člověče,
tvou mysl roztrhám, na krvi tvé si pochutnám,
tělo z kůže stáhnu, maso bratrům rozdám,
kůže tvá poslouží k hrozbám.

Souboj v mysli mé, já nevydržím,
kdo jest hloupý člověk,
a kdo jest přítel vlkodlačí?
Jaký přítel sápe mé tělo ve dví?
Ach, au, to bolí, prosím…

Pozdě… Člověče hloupý!