Přišel si zahřát ruce
v očích něhu
na rtu měkký hlas
Na dlaň slétl polibek
se zvláštní zpovědí..
..má paní
jsi má láska z minula
kroky prudkými
staletí jsi mne míjela
fialky hodil jsem ti do okna
vzpomeň si
celý večer u pasu jsi je měla
na turnajích
bil jsem se do úmoru
za tvůj úsměv jediný
sledoval černého hřebce
když vyjelas do ústraní
viděl tvoji pravou tvář
tam vysoko v horách
jak hladilas kamenný oltář
se sluncem jsi se laskala
přinešené květy
větru darovala
hnal jsem se věčnou tmou
do prázdnoty tvého srdce
pověz konečně
uspěl jsem
ve tvém světě..
Touha začala kvést
a skutečnost
sevřela moji duši
i jeho teplé ruce
Nakoukl jsem, co je u Tebe nového. No a.. konec dubna a Tvá stránka není vůbec tknutá. Že Ísiska by byla trošku.. zaseknutá? No tak, šup, šup :o)
29.04.2009 20:51:00 | Šerpík 1
Moc pěkná, chci říct více, ale nemám slov.. Vážně mě pěkně zahřála na duši :)
13.03.2009 10:34:00 | kejtyyy
Je vůbec možné, aby nemohlo se stát, co dokázalo sevřít duši a dlaním teplo dát?
08.02.2009 15:46:00 | Šerpík 1
Pojď,
vraťme se za plátno času,
zde šerosvit a prach
závoj halící tě měkce
jen fialky u tvého pasu
o lásky svědčí hrách
ty fialky z umělcova štětce
***
Jiří senior
04.02.2009 08:26:00 | j.c.
Jj, přinde mi to maloučko jako jakási balada, příběh... moc pěkný obsah.
03.02.2009 20:06:00 | NikitaNikaT.
Na tip to podle mého sice není, avšak ty verše bych zas neodsuzoval k zatracení.
03.02.2009 19:07:00 | CorrimsonTom