Existencialistická próza o dekadentní básni Orlího nosu se zlatými vlasy

I.

aha
chtělas lásko
slyšet něco o sobě
hůů
wraauu

příliš mnoho světla
pro oči zdegenarované městskou zástavbou
periferie rostoucí do polí
dům vedle domu s tajemnou souvislostí smyslu

příliš mnoho nepocítěné vůně
pro rozcitlivělé nozdry
potrhané anonymitou šedých odpolední

příliš autobusové silnice
a kopretiny u škarpy
a lány obilí a dálnice
a deprese

aha chtělas slyšet něco o sobě
tak tedy orel slétající na kořist
brutalita nezodpověditelné touhy po něžnostech

II.

stojím s tulipánem
odmítnutý na louce

zpívám blues
o popisném čísle tvého domu

napodobuji směšné tragické hrdiny
z Kačera Donalda

ve svých pohřebních myšlenkách
na zlé slunce

a do modročerného jezera
házím tu kytici

se západem fialového slunce
do mých kroků k domovu

III.

moje existence
beze smyslu pro báseň
se potýká s

tím v čem existuje
je držena
proti své vůli

a nelze básní vyjádřit
zbraň
s kterou by se do toho střílelo

IV.

hůů
wraauu