* * *
Do šera noci svítání proniklo
paprsek sluneční dere se oblohou
z očí mi usmání vytrysklo
neznaje samoty, pochopit nemohou.
Úchvatně z poupěte růže se rozvila
kol kolem nabízí omamnou vůni
hřejivá touha se v srdci zrodila
čistá a průzračná, jak voda v tůni.
Prsty sevřené pevně do dlaní
když naděje v setkání blýskla se
chtějí skrýt to náhlé zachvění
se srdcem v hrudi co chvěje se.
Vábí mně slova ta modravá
v nichž hřejivý přátelství je cit
setkání ale vůně je prchavá
volnosti pečetě musí mít.
* * *
...Tak takové básničky mohu číst od slunka do slunka anikdy jich nebudu mít dost Jirka
16.02.2009 16:59:00 | kavec
Přátelství zná stisknout dlaně
úsměv zná, co tváře hladí
i slzy, však nestydí se za ně,
přátelství zná i obejmout,
v přátelství zůstáváme mladí,
dál cestou svojí můžem plout
***
Jiří senior
05.02.2009 06:29:00 | j.c.
ST! myslím, že tohle další slova nepotřebuje, dílko mluví samo za sebe... krásná myšlenka, obsah.
04.02.2009 21:55:00 | NikitaNikaT.
:-)setkání..sice..zatím na obzoru..
..ale zní to mooooooc dobře..nadějně..
..a tak držím palečky..ať dopadne na 1*..
..jako Tvá dílka.. :-))
04.02.2009 18:07:00 | isisleo
...volnosti pečetě musí mít...to je to pravé...protože ani láska, ani přátelství, nesmí být uzavřené do klece...
Pěkné verše jsi Maruško napsala...:-)
04.02.2009 17:39:00 | Lota