Po cestě.

Uběhlo pět už ze tříset dní
a hladomor nepřestal kvést.
Pět světelných let pak připočtem k nim,
zpět na cestu,bude nás vést.

Uteklo pár už hodin z těch set,
nám studna květ mění se v prach.
Za tečku přidáme na tisíc vět,
pod koleny vsypeme hrách.

Ukousl čas nám z dlaně ret prst,
však nepřestal růst proti všem.
Kdo nesnese ze studny té vody hrst,
prach zůstane pouhým mu snem.

Uplaval zámek ,spol tone s ním,
pár skromných nezpackaných chvil.
Na cestě vysněné nadále bdím,
vzdálený set mnoho mil.