Otázka existence....

Anotace: ...a třeba vážně nejsme sami...

Slunce zhasla,
ztichla země,
světla jasná
budí ve mně
zvědavost a pozdvižení.

Byl-li, je a nebo není
další život ve vesmíru?
Pouze my jsme předurčení
obývat tu černou díru?
...ve středu všech galaxií
- ukáží jen desetinu,
zbytek lidským očím skryjí.

Jak čas míjí,
dřímá země,
světla jasná
budí ve mně
trochu smutné pousmání.
Je nás tolik,
přesto sami.

S radostmi i útrapami,
od počátku svého běhu,
věčná božstva uctíváme,
v existenčním koloběhu
žijeme a umíráme.
Generace s generací
rodí se a pak se v čase
v prach obrací
zas a zase.

Slunce vyšla,
vstává země,
světla jasná,
skrytá ve mně,
dále svítí,
zapojím se
tedy věrně
do stálého cyklu žití.
Třeba vážně nejsme sami
s naší zemí pod hvězdami...