Hodil jsi štěstí do povětří..
v slzách ti teď padá zpět,
už plnou náruč soli máš
a smutku propadáš..
Srdce na ruce jsi podal-
a bylo ti vráceno..
zničeno a zpleněno..
Lhostejnost je mým katem,
pýcha jí ruku držela,
a ty ses jen díval
jak mi hlava padá od těla..
A z duše se stává-hromádka popela..
S tou si vítr hrál,
trošku ti hlavu posypal-
když jsi tak stál-opodál...
Než každé zrnko popela,... čas a vítr si s sebou vzal... Myšlenkové a čtivé dílko.
07.02.2009 21:26:00 | NikitaNikaT.