Za řasou dne
Za řasou dne
Cítím se jako kulička
zapomenutá v rohu dětského pokoje
Cestou z práce
v tomto ročním období
naštěstí
tma skrývá záclony slz
Ale děti za to nemohou...
To pracovní a životní stres
drobí mé kosti dnů
na strouhanku únavy
Konečky řas
se však dotýkám
Tvého srdce
(chutná po medu)
A rozevlátá větrem úkolů
se sbírám
ze všech světových stran
alespoň na chvilku
do Tvé náruče
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Problémy ať si už jiné místo někde hledají... Vždyť v medu i slzy... přece medově chutnají.
08.02.2009 15:54:00 | Šerpík 1
Bláznivý utíkající život... Ještě, že máme tu teplou náruč, co má pro nás ukryté, pocity štěstí...
07.02.2009 07:49:00 | labuť
...je potřeba mít lidské srdce k dotekům...a když není, tak aspoň to zvířecí :-)
06.02.2009 23:06:00 | Lota
Dobře že ta náruč je, že se má člověk kam schoulit a po tom všem náročném si medu lžičku dát.
06.02.2009 18:49:00 | Kapka
