Básníku!

Potkala jsem smutného básníka,
co přestal věřit v sílu lásky,
poustevník s dušičkou komika
s večerem denně mění masky.

Psal verše krásné, plné něhy,
jsou v mnohých ženách vetknuté,
teď ukrývá se, pouští jedy,
nechává dveře zamknuté.

Schází mu síla, vůle, víra,
zlobí se na celičký svět,
pod hrdou slupkou v srdci díra,
chtěl by se radši nevidět.

S osudem bojuj, je to prevít,
zas další zkoušky připraví.
Básníku milý, Tebe nemít,
kdopak nás tady pobaví?