Mouchy
Mouchy
V nádražní čekárně,
Kdesi na slepé koleji,
Mouchy zmateně poletují
Svým táhlým bzučením
Vzduch jako papír rozřezávají
V místnosti co prázdná a dávno opuštěná
Mouchy bezmocně do oken narážejí
Venku a svobodné by chtěli být
Teď však jakoby jim křídla utrhali
Z místnosti prázdné a opuštěné,
Tak trochu již zdevastované
Oknem co jakýsi uličník
Právě teď kamenem rozbil
Mouchy ven odlétají …
Komentáře (13)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Hodnotím myšlenku - bezvadná:))
05.10.2005 19:59:00 | Zdeňka
Já jsem též moc rád, že jsme tě poznal osobně. Měj se moc fajn Cecilko sluníčko :o)
05.10.2005 17:04:00 | WWW
Krásně napsaná... silné pocity...
víš, vždycky tam, kde chceš být,
tam jsi ty...
Jsem moc ráda, že jsem měla to štěstí tě potkat!
05.10.2005 15:33:00 | Cecilka
Chápu Tvoje myšlenky a proč jsi tu báseň psal,
uteč ze slepé koleje, v čekárně bys to vzdal.
05.10.2005 15:14:00 | Beáta
řešení - lepačka, mucholapka. A když už si na tom nádraží tak si dáme pivo v místním špinavým bufetu. A můžem se líbat,,, s muchami ...
05.10.2005 13:49:00 | Miguel
Strašně se mi líbí "v čekárně na slepé koleji", to je úžasný:) Díky za inspiraci, něco mě na to napadlo... s dovolením si půjčím kousek tvé myšlenky... Díky díky :)
05.10.2005 12:17:00 | Euka
Včera se mi stalo něco podobného, jenom se slunéčkem sedmitečným. To okno stačilo ale jenom otevřít, netřeba uličnických kamenů :-p
05.10.2005 11:41:00 | Cry
