Ze špičky Eifelovy věže
v noci jsem křiknul na měsíc
svez Ty mě kousek
jen se Tě chytím za otěže
po hvězdném nebi plném skic.
Svázal mě svojí jiskrou v oku
neb spěchal za polibky hvězd
hned v bárce seděl jsem
u okna v pravoboku
nestihl prohlédnout mou lest.
V paprscích zahrál protonové blues
peřeje sjížděl v Mléčné dráze
v zátoce pod Polárkou
když náhle změnil kurs
jeho hvězdám zulíbal jsem tváře.
* a já myslím že je v té básni o pocitech a duši strašně strašně moc...jen "umět číst" ...
09.02.2009 11:43:00 | Nút