Odkvétání
Odkvétání
Když uvadá růže,
jako by na světě
umřelo kousek štěstí.
Krása se vytratila
nenávratně pryč.
Duši i srdce potěšila,
jen stopa jemné vůně
po ní zbyla
a člověk ještě chvíli stůně
za něžnou krásou toho květu
o který dnem i nocí pečoval,
a ptá se proč?
Proč právě mne jsi opustila?
Vždyť život svůj bych v sázku dal,
jen abys tady se mnou byla ...
Možná že anděl,
který ten květ chránil
na malou chvíli znaven padl.
Své únavě se neubránil
a kvítek lásky navždy zvadl.
I bez ní musíš kráčet dál ...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Vždyž ještě projdeš mnoho cest,
a na každé se budeš ptát,
proč růže mohou krásně kvést,
a musí smutné uvadat...
09.02.2009 11:03:00 | zzlatý
..kdyby jsi ji usušila,navždy vzpomínka by na ni zbyla!
Jituško,nádherná!:o)
08.02.2009 17:40:00 | střelkyně1
Moc krásná básenka, pro mne sice bolavá, lehounce jsem si chodila mezi řádky, mnohé mi to připomnělo, možno trochu vjiném smyslu... ale... ST! je za vyjádření, obsah.
08.02.2009 10:01:00 | NikitaNikaT.
tak odkvétá nám život kolem..
naplněný láskou..
jindy bolem..
pár dnů pár lístků z květu..
jako bys vykouřil jen cigeretu..
(však bývá často sladká..na zkušeném retu .o)
08.02.2009 08:52:00 | Bean
