Za ruku v ruce
střípky malachytu
za slunce v očích
pohár vína k tomu
pojďme ruku v ruce
kdykoliv...
žijeme jen krátce
Láska prostupující touto básní mě omámila svou vůní, touha po které toužíš káňátko, je hozenou rukavicí, jenž nečeká na nic jiného než na vyslyšení, vyzývá k povzbuzení, že je třeba toužit po jiných hodnotách, které se jeví nedostatkovým zbožím, přičemž jsou jen utlumeny a čekají až budou výzvy vyslyšeny a ony se dostanou na místo kam dávno patří. Hloubkou a lehkostí bylo napsáno a vystiženo mnohé a to jen v pár slůvkách. Nádhera, úžasné a zároveň skromné. -ST-
08.02.2009 11:57:00 | losscar