Anotace: *
Jednou mě pustili
do dveří,
kterých jsem si
na našem starém zámku
nikdy nevšimla.
Byly dřevěné,
schované ve zdi
nad točitým schodištěm.
Za nimi byl malý balkón
-Zrezivělé zábradlí-
A z té obrovské výšky
jsem viděla věci
zase trošku jinak.
Slunce, park.
Ani jedno už nebylo zavřené,
už ani nebyl rok dvatisícedevět.
Na světě bylo tak poklidně krásně.
Až mě budete hledat,
budu tam,
kam se nikdo jiný nedostane.
Nádhera!!!!
... (akorát - čistě můj postřeh jako bonus /ne Gaius Bonus :-D/ člověk se často ocitne v nějakém náručí, a přesto nenajde ty správné dveře...)
25.02.2009 18:21:00 | Jasmin de Paris
Objevilas nové dveře... snad do jiného světa? Copak se za nimi asik skrývá?
09.02.2009 16:37:00 | NikitaNikaT.
...pocit vítězící nad strohou básní ST,báseň bez pocitu je zbytečné opisovat
08.02.2009 21:49:00 | WAYWARD
Ty se máš, máš starý zámek a já jenom hrádek. Ale pohled z hradeb znám.
08.02.2009 21:48:00 | Zasr. romantik
Hm. Vzpomínám si na Johna Lennona a ten se na to díval úplně jinak. Prostě SuperTip.
08.02.2009 21:06:00 | J.U. Ray
libi se mi myslenka, ale nevim, na mne je to malo "poeticke", proste malo obratu, prijde mi to jako, kdyby jsi popisovala pocit...ne psala basen
08.02.2009 20:43:00 | saddova