ÚNOS PERSEFONY

Anotace: ...

Já prosila jsem, ať mě nechá žít
stejně jako jsem předtím žila
Však odpovědí byl mi smích
jako bych ani nemluvila

Když plakala jsem býval spokojen
na moje slzy totiž rád se díval
Bezmocí mou beze zbytku opojen
o tom jak bude mocný sníval

Radost i síla, vše mě opouští -
to bůh podsvětí má nejraději
Bez vody bez citu a na poušti
nabývá síly s mojí beznadějí

Až k ránu jsem vše pochopila –
nikdy nebyli jsme sami
Uléhal ke mně mezi asfodely
už slétají se černé vrány

Kéž přijde jaro - raduji se
že opět vyjdu z říše temné
Slunce nabude zas vlády
Vánek pohladí tvář jemně