Návštěvnost
Slitují se?...
Slitují se?...
....................................
Stávala jsem na břehu Chrudimky
Teď shlížím do vod Vltavy
Byla jsem hodná, poslušná,poctivá
Tak proč mě to už nebaví?
Hřích za hříchem si do své duše vkládám
I přes strach posledního soudu nejvyšších
Jak před nimi obhájím, to vše co spáchám?
Už teď nevěřím, že mé prosby někdo vyslyší
Tak až budu stát pokořena
řeknu jen:
Odpusťte mi, jsem jen žena…
Slitují se?...
...
Stávala jsem na břehu Chrudimky
Teď shlížím do vod Vltavy
Byla jsem hodná, poslušná,poctivá
Tak proč mě to už nebaví?
Hřích za hříchem si do své duše vkládám
I přes strach posledního soudu nejvyšších
Jak před nimi obhájím, to vše co spáchám?
Už teď nevěřím, že mé prosby někdo vyslyší
Tak až budu stát pokořena
řeknu jen:
Odpusťte mi, jsem jen žena…
Slitují se?...
...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
TiskKomentáře
Myslím že strach z toho "něčeho", to je možná to jediné a poslední, co nás nutí dělat aspoň trochu to, co se dělat má. Dokud se obáváme, je to dobře.
10.02.2009 12:20:00 | Jana M.
jen žena - to by asi nešlo, to ty chlapy ještě podporuje v jejich nadřazenosti. Jsme slabé, zranitelné, křehké a vůbec, ale ne "jen ženy"
10.02.2009 10:59:00 | Markéta Hl.
Jaké pak..."jen žena"...vynech to jen!. Jsi žena a na to buď pyšná. A hříchy? Každý občas v něčem zhřeší, ale je důležité, když si ráno stoupneš před zrcadlo, aby jsi se mohla sama sobě podívat zpříma do očí a v duši měla dobrý pocit sama před sebou... :o)
10.02.2009 09:50:00 | labuť
...pokud tam budu,zastanu se tě :-)
10.02.2009 09:48:00 | WAYWARD