Věštkyně

V hloučku vlastních tváří, jít
po zahrabané cestě pod listím
a snít...
že všechno bude lepší,
a z toho listí,
budoucnost ti mohu číst,
už, dál čas mě netlačí,
pro tebe mám ho zatím dost
ale nejsou to chvíle nejsladší,
je to moje povinnost...