Anotace: ...
V mém srdci spává uzamčená…
Pohlédnu na ni někdy jen -
snad v okamžicích zlomu, stesku
a málo vypouštím ji ven
Často pak překvapena bývám,
jak vyrostla zas v tichu, příšeří
Vpodvečer někdy s ní pak snívám
Velikost touhy nikdo nezměří
Klube se jako z vejce pták
nabírá síly, vskrytu roste
Skořápku prorazí a pak
udělá to, co je tak prosté:
„Chci slunce, denní jas a
přiznat svoje právo žití!“
A křičet bude zas a zas
Jak krásná je, ach, jak jí oči svítí!
A přítelkyně věrná tvoje
už nenechá se zavřít v podzemí
To hlas je krve, nepokoje
a úkol náš i prozření
Krásná báseň, a to nejen obsahem. Mám moc ráda, když má poezie rytmus, který tak říkajíc zpívá. A to je přesně tohle dílo. Dávám ST.
11.02.2009 14:06:00 | danaska
ta síla genů našich předků
je neskutečná,není síla v nás
změnit ty hlasy našich dědků
nejde, jak nejde vrátit čas ...
11.02.2009 13:18:00 | nejsembásník
představu pláže a perlivého smíchu opálených dívek z příboje zaplaším vždy velice těžce***
11.02.2009 12:19:00 | rybí prdy