Vznáším se děkující
na modrém nebi
v bílých oblacích
a pod sluncem hřejícím
hraji si a rozmlouvám
mezi vločkami
s větrem nad hlavou
se té kráse omlouvám
že tančím přelétavě
všeho kousek mám
od starostí dál
dostávám sebe hravě.
Plně využitelná báseň pro všední dny, která mi řekla, že i v běžných událostech je poezie. Díky
13.02.2009 09:46:00 | René Vulkán