Život

Nastal ten úporný čas vylézt,
ten čas, kdy se musí utéct.
První světlo, hned pak stín,
nepochopíš, to byl tvé matky klín.
Momentálně nevíš co je svět,
až dojde ti, že jsi vlastně květ.
Přemýšlíš jak vykvést jen,
všechno je to jako špatnej sen.
Až nastane ten den a pochopíš,
svou mysl do svých rukou uchopíš,
zkušeností a vědomostí naplníš,
uvidíš a slzu uroníš,
že co jsi celou dobu chtěl,
vykvete jen z našich mrtvých těl.