Lži jara

Rozněžnil jsem se lžemi jara,
ale nepravidelně.
Nad pravou krásou, která je mi stará
se moje něha nerozpívá hrdelně.

Leč nad básní básně rozplesá se něha
a sama sobě sebou poděkuje.
Pokoru vždy zavrhujíc, lehá
na divan, jenž k odpočinku věčnému je.