Pár střípků..

Na zem náhle spadla
a z krásy plné třpytu,
pozbylo pár střípků,
jež sbírám do dlaní.

Chybí mi té krásy
a jasného svitu,
když hledím na nebe.
Je ponuré, je prokleté.

Je chladné a prázdné,
jako moje duše,
plné beznaděje.
Co pod kůži se vkrádá.

Tak tiše, tak nepatrně.
Jen než náhle země,
se vábně dotkne,
další má sametová..