Stanu se okvětím,
k němuž přivonět smíš..
na dlani spočinu,
v podobě lístků a pylu.
Vonnou skrání,
jež rozdýchávat je nutno
tou se ovoníš
smutno by nebylo, ale klidu.
Schováš mě do kapsy
kde zapomeneš,
a seschlou
každým krokem
mé tělo i duši rozmělníš.