Z mého života - III

Má žena

Moje žena,
můj ty Bože,
naštvaná je
od rána.
Já si říkám:
Propána!

To přec nejsou její zlosti,
to je daň z mé blbosti!

Za blbost se
musí platit,
a je dost,
že můžu zlatit
její prs, pardon, její prst
i její hrdlo.

A neříkej, že jsem trdlo,
to by se ti hodilo,
já jen chtěl,
aby to ladilo!

Nato pustila se do mne řádně
a vyčistila vzduch,
podala mi v krizi rámě,
odplavila puch.

Bez ní bych byl jenom půlka,
a nebyl by s námi Bůh,
nedospěl bych,
nevyrost bych,
nebyl zralý,
zůstal malý,
bez ní bych byl jenom kulka,
co zbloudila, kam?

Ví jen Bůh.