K mámě

Dnes krásně svítí sluníčko
a jaro je už všude znát
milenci chodí po parku
a děti na písek si hrát

Jen jedno malé děvčátko
to tuze smutné je,proč?
Proč s jinými dětmi si nehraje?

A když pak maminky své děti domů volají
tu ona sklopí oči,pláče mlčky potají
I ona pomalu odchází,
jakoby se jí vůbec nechtělo
nejde domů,to dobře ví,
jde tam,kde je plno dětí,
které matky nechtějí.

Večer když uléhá má stejné přání,jako předtím:
Maminko,vezmi si mě domů,já nechci tady být,
kde jinde než u Tebe teplou náruč a lásku mám mít,
ráno stejné zklamání,není u své maminky,
snad zítra,pozítří,
přijde pro ni a vezme si ji navždycky.