Anotace: jedna z prvních básní ZUČ 1987/snad se to dá číst/ale napsal jsem to...
Když spadla atomová bomba
na Hyrošimu a Nagasaki
lidé mizeli jak stíny
během vteřiny zemřely
malé děti
krásné ženy
starci co něco zažili
Atomová zaře,
zbyly jen stiny,
a pusté město
spousty lidí
kdo riskuje přesto,
že země se ocitá
před propastí
atomových zbraní
volám né!!!
Nesmí už nikdy problesknout
hrozná
ATOMOVˇA ZAŘE!!!
Nezažila jsem válku na vlastní kůži a snad ani nezažiji. Stačí, když vidím obrázky a válečné filmy, těžko takový pohled snáším a vždycky se ptám sama sebe, proč?, proč jsou někteří lidé takové zrůdy a dovolí to.
19.02.2009 16:43:00 | labuť