/Slož mi svou hlavu do dlaní,
když klopýtáš životem,
nejsem ta, co tě zachraní,
jen přebrodí potokem/
Zašlapané sebevědomí,
ožehlá stébelka pozlátek
pomlácené vzpomínky...
/Něco málo z mého
brožovaného života.../
Jak bláhové šílenství
jen pomyslet, že
antiromantik
pookřeje při
západu slunce.
Nevěřím, že
přijde lepší den...
/Předčasný důchod, prosím. /
Nikdo z Vás mne nezachrání...
Jsme sobci,
sobci,
sobci.
ještě, že si to přiznáte... :))
/zde je hvězdička, kterou nemůžu najít na klávesnici/
13.06.2009 01:04:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Sadd, tahle vede opravdu ka zamyšlení, je velmi působivá, dobře čtivá, pocitová...
20.02.2009 14:18:00 | NikitaNikaT.
Jestli je sobec každý kdo byť jen částečně myslí na sebe, jsme jimi všichni ;-)
20.02.2009 13:34:00 | Chancer
Ty nikoho nezachráníš, tebe nikdo nezachrání... obsahově to není můj šálek.
(Nergal je kdo? Je milej :-)))
20.02.2009 08:45:00 | Aťan
nie, nikto z nás ťa nezachráni
sme sebci, sebci, sebci
ale píšeš krásne
TWE tvorbe skladám hold
19.02.2009 21:52:00 | zlomeny srdce