Nad rakví ...
Nad rakví ...
.
Když u rakve
jsem stála v překvapení
jakobych dosud neznala
černou peruť
jež mává staletími
beze změny
Řekla jsem si: Jen se nermuť!
Vidíš to
co chtělo odumřít
co narozením
zbíjelo si truhlu
Však nad tím zvítězí
co musí žít
co nevidíš
zajat v světa úhlu
Je život silnější
než tyto ztuhlé rysy
a proudí bez ustání
nad hřbitovy
Sám sebe zabíjí
sám sebe křísí
a ze zřícenin
staví nové krovy!
.
Komentáře (9)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Depresivní lota? Proboha co bude příště? Pes na měsíci...dělám si psinu...hups už zase:D
26.02.2009 17:16:00 | whiolet
Jsme špatnými hospodáři času. Kolik krásného a hlubokého nám uniká, tolik prázdného a nicotného k nám přichází...
24.02.2009 08:17:00 | Iva Borecká
žít je krásný, ale občas nám to naše žití dává pořádně zabrat...
moc pěkná a pravdivá báseň :)
20.02.2009 17:43:00 | Severka
Z básenka trochu mrazí, to je fakt... ale je tak skutečná... chjo.
20.02.2009 15:11:00 | NikitaNikaT.
Pravdivá...už zrození je jistá cesta ke smrti... a proto je potřeba žít, jak nejlíp si myslíme, že to jde...
20.02.2009 12:47:00 | labuť
