Světluše

Jinovatka na mé hlavě
zesláble taje a křepčící krůpěje
valí se zpět do očí bez soli.
Tma prázdná… Ne!!! …už nechci!
Pouštní krása, duši spásá,
Svět bez masa, noc už jásá,
Volej rasa, pryč je spása,
Vítr z tropů paže drásá.
Jako hedvábí.

Solné dýky ze stěn trčí,
Jedna bez krve, všechny bez krve
Sám jsem si je vyplakal.
Už by jsi měla svítat…pospěš!
Krása pouští, oči v houští,
Čelist kleští, tělo leští,
Můra z lampy věští, zmírá v dešti,
chytni si své neštěstí.

BLIK

Co to?
Měl jsi na mále.
Světluše?