Jsem sama.
S A M A na čtyři.
S tak krátkým slovem snadno se nehýří.
O samotě
v mokré slotě špinavého sněhu
hledám něhu.
Napůl v lehu,
napůl v běhu.
Zaběhnutá lidská fena.
Sama.
Beze jména
bezejmenná.
Rýmující krátká slova.
Jednou, třikrát, stokrát.
Znova.
Ono se to jednou
poddá.
Nakonec.
To až spadne klec.
Už aby spadla…
Pustím se svého madla,
co mě k zemi poutá.
Stoupám…
Věřím, že lehce
poletím
do slunce,
kde není stín…
naproti všemu.
Nebudu sama.
…jen mám trochu trému.
a jseš Básník... a já si koupim gumový rukavice a budu v nich tleskat dokud nebudou mít puchýře;
něco bych o tom pocitu věděl
17.06.2009 00:15:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Mám trochu zvláštní pocit z tehoto dílka, ač mu zřejmě plně rozumím... chjo...
21.02.2009 22:50:00 | NikitaNikaT.
jsi sama..
ne..není to tak..
kolem je nekonečno duší..
a těm..
většinou..
pospolu to sluší .o))
koukni..jak vločky pěkně tancujou..
mrkni na jak ti k tomu zpívá meluzína..
koukni..jak se děti bezprostředně radujou
tak se taky usměj..
snad nebudeš líná? :o)
a vůbec..píšeš moc hesky...
21.02.2009 20:15:00 | Bean
nikam nelítej, zůstaň tu s námi a piš... povídej :)
básnička je vtipná, povedená
21.02.2009 19:38:00 | blue
jo!:))
21.02.2009 18:40:00 | okousaná od světlušek
Nervozita, strach a tréma - to je normální při čekání na něco velkého nebo nového, přesně!
21.02.2009 17:47:00 | Chancer