Kniha, kniha, kniha...
Kniha, kniha, kniha...
Sadla som si
na moje pohodlené kreslo
a začala som písať knihu...
síce trochu skleslo
Neschopnosť odpútať sa
od mojich strastí...
ako mám potom písať
o jej šťastí?
Moje papierové dvojča
nemá silu, dušu, postavu
city
Moj hlavný hrdina
je stále čitateľom skrytí...
Ako mám zabudnúť
a myslieť len na moju knihu?
Ako mám nemyslieť na seba...
...aspoň chvíľu...?
Komentáře (8)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Na třináctileté děvče jsi velice hluboce přemýšlivá osůbka!Smutná, ale velice krásná básen!
21.02.2009 22:11:00 | Indigo
moc si vážim Elvien tvoj komentár a ďakujem za neho...tá báseň je možno celá prázdna...a nie len ten jeden verš...pretože som aj JA prázdna...
21.02.2009 22:05:00 | Mišiačik
Verš "Moja hlavná postava" mi přijde hodně prázdný, ale jinak je to pěkná básnička, která vyjadřuje pocity mnoha lidí a způsob, jakým to vyjadřuje není fádní. Líbí se mi.
21.02.2009 22:03:00 | Elvien
Já Ti držím palečky ať jde líp...
Jinak moc hezká báseň!Má hodně do sebe...
21.02.2009 21:19:00 | Mounkey
ďakujem....ja hrozne dúfam, že sa to podarí, lebo mi na tom hrozne záleží...
21.02.2009 21:14:00 | Mišiačik
Je to těžké, když Tě něco trápí,
a musíš myslet na psaní, tak to nejde samo.
To chce klid a počkat až múza přiletí.
Pak se to určitě podaří.
21.02.2009 21:11:00 | Paulín
