Bez citu

Slunce mu kolem hlavy auru tvoří,
tělo má prokřehlé nočním chladem,
už si nevzpomene na den,
kdy utekl svému svědomí.
Projevy citů házel jak kamínky do kráterů,
ve zjizveném srdci otevřeném touze
stopy okovaných bot a planých slibů,
nevěděl jak těžko se hojí.
Proto pochybné věnce z nouze
teď jeho hrob zdobí.