Možnost volby

Anotace: Každý se můžeme v životě tisíckrát rozhodnout, ale až přijde na ta důležitá rozhodnutí, udělejte prosím to správné... I když máte třeba strach, tak jako já ... (8.10.2005 dle skutečné události)

Sbírka: Vločky ve vlasech

Každý z nás má stokrát možnost volby.
Naplno pouštím si za jízdy dolby,
ručička najednou překotně tiká,
sešlápnu brzdu, vpředu kdos bliká,
vypínám motor a koukám dopředu,
co s tím co vidím, já jenom provedu?
Koukám se doprava auto nablýskané,
košile, kravata i mě se občas stane.
"Jak jenom vycouvat, já strašně spěchám,
kousek dál člověka klidně umírat nechám"
Je mi ho líto, však není čas na city,
neb přede mnou kousek dál - jsi ty.
Mám srdce zlomené, však ty jsi na tom hůř,
záda ti rozpáral plech jak ostrý nůž,
nemohu zastavit vycouvat z toho už,
zas musím si dokázat, že jsem celý muž.
Dobrý den, jak mu je? Nemáte někdo lékárničku?
Pomalu hodnotím, přikládám ruku k tvému víčku.
Přispěchá někdo s lékárnou, potřeboval bych více,
rozkládám nástroje a beru si gumové rukavice.
Pomalu zdvihám ti triko z odřeného těla,
údivem čelist mi, tak trochu zdřevěněla.
Předlouhá rána zela do tvých nahých zad,
proč jsem se jenom sem, já hrnul pomáhat?
Rozdělám obvaz a otřu ti ránu, nemohu víc,
štěstěna někdy má hořký rub a trpký líc.
Ta rána je moc veliká, abych ji obvázal,
proč jsi si takhle moc s životem zahrával?
Máš žebra zlomená, to vím téměř jistě,
však zorničky máš ještě zatím čisté
a stále se mnou mluvíš, naříkáš jak to bolí.
Snažím se uklidnit tě slovy „To se zhojí“.
Jen doufám, že vydržíš než uslyším sirénu,
protože rozdýchat tě, měl bych víc problémů.
Bezmocně rozhlížím se všude po okolí,
ty stále naříkáš jak moc tě záda bolí.
Bodejť by ne, když je v nich taková díra,
sám sobě říkám si, neboj, na to se neumírá!
Po chvíli kdosi křičí: "Už jedou už jsou tady"
dvěma mužům vysvětluji tvé potíže se zády.
Poskytují pomoc první, mají na to vybavení,
fixace krku a podložka v lékárničce není,
přijíždí i policie, na všechno se vyptává,
nějaký svědek očitý svoji zprávu podává.
Mě už tady třeba není, tak do auta nasedám,
vesele si pozpěvuji, však jistotu jednu mám.
Nevím sice, zda jsem ti dnes život zachránil,
však pokud ano, alespoň pro něco jsem žil!
A tak doufám, lidé milí, že též váhat nebudete,
až někde budu takhle ležet, svoji ruku pozdvihnete.
Mladý jsem a mám život doopravdy hodně rád
a určitě bych nechtěl sám, na silnici umírat!