Cukrová krusta
Cukrová krusta
Anotace: O rozdílech, paranoidních představách, protikladech. Tobě, pokolikáté jsem tě už pohřbila?
Slyšitelné výdechy
Pod cukrovou krustou
Tvých slov
Utápění hořkost slin
Které polykáš
A přitom se dusíš
- Příliš utažená šála
Kolem krku had
Co stiskne při pohlazení
Barevné víry ve vodě
Když se cukr rozpouští
Obrazy v hlavě
Rozmazané mrazem
I neschopností odpouštět
Pohádkovým hrdinům
Rampouchy zaražené mezi prsty
Probodnuté srdce z oceli
Svět pod nohama
Létání na polštáři
S vlasy rozprostřenými
Vlajícími...
A konec zbyl jen zlatý nápis na náhrobku
Co časem vybledne
Jako vzpomínky na tebe...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk15.03.2009 00:08:00 lennerka
no.. někdy i když by jeden myslel, že vše vybledlo již úplně, tak stačí jedinký záblesk toho zapomenutého světélka naděje.. a můžeš začít pohřbívat znovu..
hluboké verše, líbí se mi..
09.03.2009 22:11:00 Lady Carmila
Je až k nevíře..kolikrát je člověk schopen odpustit:-)..známto znám:-)
08.03.2009 20:19:00 Terulienka
spomienky sa vytracaju omnoho pomalsie ako by sme si mysleli,a nahrobky tiez vydrzia poriadne dlho...
zaujimava basen,uvaha o zivote
05.03.2009 20:58:00 kikis
tyhle rádoby pohřby nemají konce...pokud člověk nezase jiný život, ale i v takové situaci je to diskutabilní...
26.02.2009 17:00:00 whiolet
Jenže někdy nevyblednou...ani nezešednou někdy jsou stále krvavě zbarvené a bolí...
24.02.2009 20:13:00 Netty de Touvenell
První komentář. Oh taková pocta, až mi došla slova. Výborné jako všechny básně předtím, ale tohle má takový nádech vážnosti a bezmocnosti. Jakože tentokrát je to vážně naposled a přeci není...
