Slova jsou někdy těžší
než-li kvádr žulový ...
Srdce na drobné rozdrobené
rozdal jsi rukám žebrajícím,
po kapsách cinká posledních pár mincí ...
nic nezbývá, než tesat do kamene
otázky
na lžíci vody utopené ...
Slova jsou někdy těžká,
ta co nevyslovíš, zvlášť.
V duši se choulí, tíží, bodají,
já vím, máš příliš roztoulaný plášť,
na duši vláčíš kvádr žulový,
potají,
tesaný je ze všech stran
slovy,
co sypou se jak hrsti soli
do tvých ran ...
Auvajs jauvajs... zabolela, působivě napsaná, dobře čtivá, myšlenková, tolik pocitová.
27.02.2009 20:41:00 | NikitaNikaT.
Ještě jsem se vrátil a přečetl si to v klidu ještě jednou - a dobře jsem udělal. Mňamka.
25.02.2009 13:24:00 | Aťan
Obdivuji Jito, že se nebojíš a máš sílu ta slova, mnohdy velmi těžká, přenášet sem - tam a stavět z nich krásné verše.
24.02.2009 20:48:00 | Mario de Janiero
slova..jaké zbraně
co koupíš za ně...
někdy bolest
jindy lásku,cit
dokáží potěšit
ublížit..
ST
24.02.2009 20:10:00 | Mbonita
Zatím nejpěknější text, který jsem dnes četla a sjela jsem dnešní nabídku téměř celou. Moc pěkné.
24.02.2009 15:52:00 | Jana M.