za horizontem defilují
úzkostěnný tesknění
ty mlčíš
až na kraj světa!
a tak se ptám zbytků února
co bude dál?
/-ty mlčíš.../
bezvěká propast nejnespavějších nocí
ukrádá mé naděje
neodvratně stéká
po stěnách...
...po schodech...
dolů do pryč..
.
řekni, že to není pravda
že jsou to jen polokocoviny polozbitých citů
co s první střechou Červenýho města zase zmizí
.
kurňa, za měsíc...
-a ty ale
stále
MLČÍŠ!!
mlčíš...
.
.
co je tu špatně?