Vodní hladina vylitá z oceánů
s kládou na břehu
co se stala naší milostnou postelí
Tam ochutnali jsme nevšednost šedo-šedých dnů,
začali spřádat pavučinu našich malicherných snů
Čas poztrácel smysl
ve věčnosti těla utonulá
do nebeské stydlivosti zahalená
v korunách stromů ptačí zpěv předehrou
a Tvé oči kreslily po mém těle dvě slova
nesmazatelným způsobem
zakryla každou píď
spolu jsme sáli krásu slunečního dne
a nechali naše těla plout
bez strachu a bázně
neb tys mou a já tvou
Přehradou
.
včera jsem u jedné stál,a pozoroval hladinu,ale tohle mně nenaplo.každý příjde na něco jiného...
26.02.2009 11:52:00 | Radek.oslov.Šafárik
Masakr! Taková přehrada, to je veledílo :-)
25.02.2009 20:15:00 | Chancer
Některé ta romantika prostě oblbuje, že? A pak čteme tak nádherné dílka, z kterých se až tají dech:o)
25.02.2009 15:07:00 | kikis
Žádná přehrada bez hráze není
přeji si ať jeden ve druhém
stále nacházíte lásku a zalíbení.
Moc krásně a citlivě napsáno.
25.02.2009 01:04:00 | carodejka