klášterní...
klášterní...
šel jsem dlouho
ale vyplatilo se to...
objevil jsem ostrůvek na jezeře
v malebném údolí
obklopeném horami z depresí
přeplaval a vstoupil
do kláštera Nedostupných...
tam kde opati na úpatí uzavřenosti
drží hlídky před vlivem mocných
co odjakživa nadosmrti
tahají za nitky malomocných....
při vstupním pohovoru
tančím na hraně jinotaje
závratí zvuk taje
a slibuji před porotou druidů
že se budu držet
za bouřky hromosvodu....
tam mezi řeholníky
zašitou duši pod kůží
vzal jsem nůžky
nastříhal si proužky
Tvého smíchu
za nehty zanechal
chvilky zahálky
a
odložil jsem meč slov
abych dobyl ráj ticha....
od té doby
usínám v klidu
ve stínu stromů
pod žebry kobry
v objetí samoty polštáře
otisklé do tváře...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
vzala mi slova, takže ze sebe jen s údivem a obdivem vykoktám: překrásná! ...moc, moc se mi líbí.
28.02.2009 17:34:00 | okousaná od světlušek
Jo tak pod žebrem kobry je klid...ách ták....já ho hledám pořád u krajty...hnedka to dneska vyzkouším! díky:-)
26.02.2009 23:18:00 | zvířenka
Tak plná a dobrá, že jsem si ji poslala,
abych nad tou Vaší šifrou, pane,
po nocích bádala:-)
26.02.2009 05:09:00 | spare
Bravo,tak ta je kouzelná...moc hezky jsem si u tebe zase početla!:-D)
25.02.2009 13:57:00 | střelkyně1
zeptám se své matky představené..zdali Tě mohu navštívit...řeholníku:-)
ST
25.02.2009 11:45:00 | Mbonita
