Ze své trasy
vybočená
povídavá
přece němá
vprostřed tůně
/potopená/
radost v lůně
/unavená../
Tik ťak, tik ťak...
Jen tak,
na omak :
Uvadla radost
rozkvetly splíny
jistý má post
půjde do hlíny ...
... řetízek stříbrný
protkaný lží
jako já nevěrný
pravdu mlží..
Už dávno nejsme svoji..
Také se mi líbilo, i když začátek se mi četl lépe. Pěkná obsahem, přestože melancholicky procítěným.
28.02.2009 20:36:00 | Ještě dítě
Začátek moc pěkný, ten konec mi to trochu pokazil. Takové trochu škobrtavé. Škoda.
26.02.2009 11:02:00 | Jana M.
Ta by si dala..přímou čarou do pekla :-)
25.02.2009 22:09:00 | Chancer