V očích slzy smutku
slaná jezírka pro koupel
paprsků slunce
vetkaných do stromoví..
Mysl ví, že musí
však skutečnosti se zdráhá
a vzdát se nechce
spánku v podvědomí..
Bárku odnáší proud
do jiného moře přístavu
dlaň lano rozdírá
krev stéká do prstoví..
Proč lpím na věcech
vždyť jen součástí bytí jsou
to nostalgie svírá
když chybí vítr v ráhnoví..
Nos talgie delší zdá se
než ten, co má Cyrano,
v toku času rozplývá se,
co trápilo Tě ráno.
Vzpomínka jen mihotavá
jak vzdálená hvězdička
už na Tebe z dálky mává,
nu tak sbohem, maličká!
Občas člověk tiše sní si,
že se vrátí, co měl rád,
než jej k životu zas vzkřísí
současnosti celibát...
28.02.2009 22:17:00 | Kozoroh 1
Velmi zádumčivá báseň.Nutí k rozebrání a zamyšlení.
příjde mi,že jde o zklamání něčím.
27.02.2009 21:07:00 | s.e.n
Tak v té tvé básence mě bolí každé slovo a při tom je tak něžná a krásná Jirka
26.02.2009 10:23:00 | kavec